Scientia est potentia - vĚdĚnÍ je moc

Nemoci štítné žlázy

Nemoci štítné žlázy

Zvětšení štítné žlázy - struma

Struma je termín pro označení jakéhokoliv zvětšení štítné žlázy. V minulosti byl nejčastější příčinou strumy nedostatek jodu v potravě, po jeho eliminaci jsou to záněty a nádory štítné žlázy. Rychlým, bezpečným prostředkem pro posouzení velikosti štítné žlázy je dnes sonografické vyšetření, pouhý pohmatový nález je zcela nespolehlivý. Proto jakékoliv podezření na strumu by mělo být sonograficky ověřeno. Dnes jsou k dispozici normativy objemu štítné žlázy pro naši populaci podle pohlaví a věku.

Záněty štítné žlázy

Chronický zánět štítné žlázy (difúzní lymfoidní tyreoiditida) je nejčastějším endokrinním onemocněním. Patří mezi tzv. autoimunní onemocnění, kdy je štítná žláza napadena imunitním systémem. Postihuje cca 7- 20% ženské populace (výskyt roste s věkem), muži onemocní podstatně méně často. Jeho příčina není přesně známá, důležitou roli sehravají genetické, ale i některé zevní faktory (virová onemocnění). Chronický zánět může poškodit štítnou žlázu natolik, že není schopna vyrábět dostatek hormonů a vzniká tzv. hypotyreóza. Může způsobit i růst objemu štítné žlázy, nebo její nádorovou (uzlovou) přestavbu. Difúzní lymfoidní tyreoiditida se neprojevuje klasickými, obecně známými příznaky zánětu: bolest, zarudnutí, teplota, nebo zahlenění dýchacích cest. Často je jediným příznamekem pocit cizího tělesa v krku. Dosud není znám způsob, jak tento typ zánětu vyléčit, jedná se prakticky vždy o doživotní problém. Pokud zánět způsobí růst objemu štítné žlázy nebo snížení její funkce, pak lze nasadit léčbu hormony štítné žlázy (viz hypotyreóza)

Podstatně vzácnějším je tzv. subakutní zánět štítné žlázy, který se typicky vyvíjí cca 2 týdny po předchozím nachlazení. Projevuje se výraznou bolestivostí štítné žlázy (zejména na pohmat a při polykání), únavou, pocením, zvýšenou teplotou a vysokou sedimentací červených krvinek. Tento typ zánětu štítné žlázy lze úplně vyléčit razantní aplikací protizánětlivých preparátů. Problémem je, že se na něj často nemyslí a někdy trvá dlouho, než pacient dostane adekvátní léčbu.

Poruchy funkce štítné žlázy - hypotyreóza

Hypotyreóza je onemocnění, při kterém štítná žláza není schopna vyrábět hormony v dostatečném množství. V minulosti byl nejčastější příčinou snížené funkce štítné žlázy nedostatek jodu v potravě. Po jeho vyřešení je v současnosti příčinou hypotyreózy prakticky vždy chronický autoimunní zánět štítné žlázy (viz. kapitola záněty štítné žlázy), nebo pooperační stavy. Deficit hormonů štítné žlázy se projeví pocity únavy, malátnosti, zimomřivosti, padáním vlasů, svalovou slabostí, sklonem k depresím, zácpou, u mladých žen pak poruchou menstruačního cyklu nebo plodnosti. Neléčená hypotyreóza může v extrémním případě vést až k úmrtí pacienta. Na druhé straně, často pacient i s těžkým deficitem hormonů štítné žlázy nemusí mít výraznější potíže. Na rozdíl od velice rozšířeného mýtu hypotyreóza nezpůsobí obezitu, nanejvýš přírůstek hmotnosti 1-3kg, který se rychle ztrácí po zahájení léčby. Diagnózu hypotyreózy potvrdí laboratorní vyšetření hormonů v krvi pacienta.

Hypotyreóza se léčí synteticky připraveným hormonem štítné žlázy. Účinnost léčby je vysoká, při přesném dávkování lék beze zbytku nahrazuje chybějící hormon, bez rizika nežádoucích vedlejších účinků. Z toho vyplývá i další důležitý poznatek: dobře zaléčená hypotyreóza již nezpůsobuje pacientovi žádné potíže. Může žít tak, jako se zdravou štítnou žlázou: studovat, pracovat, sportovat, žena může porodit zdravé dítě, může za léčby kojit. Je nezbytné dodržovat doporučený režim užívání léku. O dávce hormonu rozhoduje ošetřující endokrinolog podle výsledků krevních testů, které je nezbytné kontrolovat v pravidelných intervalech.

Umělý hormon není schopen uzdravit štítnou žlázu, slouží pouze jako náhrada, protéza. Znamená to, že léčba musí být pravidelná a doživotní. Její vysazení znamená vždy recidivu hypotyreózy se všemi potížemi. Proto by měl pacient dbát na to, aby měl dostatečnou zásobu léku. Každá změna dávkování by měla být předem konzultována s endokrinologem, samoléčba prakticky vždy vede k poškození pacienta.

Poruchy funkce štítné žlázy – tyreotoxikóza

Tyreotoxikóza je onemocnění, při kterém štítná žláza vyrábí hormony v nadbytku. I ona bývá způsobena chronickým autoimunním zánětem. Méně často je její příčinou tzv. horký uzel ve štítné žláze. Je to nádor, který produkuje nadměrné množství hormonů. Tyreotoxikóza je závažnější onemocnění nežli hypotyreóza. Projevuje se poměrně dramatickými příznaky, mezi něž patří prudký váhový úbytek, horko, pocení, rychlý tep, bušení srdce, třes, nespavost, psychický neklid, únavnost, snížení výkonnosti nemocného. U starších lidí se tyreotoxikóza může manifestovat závažnou poruchou srdečního rytmu. Někteří pacienti mohou mít závažné oční komplikace. Příznaky se u nemocného prakticky vždy objeví v kombinaci. Pravděpodobnost, že se obézní pacient nadměrně potí z důsledku tyreotoxikózy, je minimální, pokud nemá další doprovodní příznaky. Neléčená tyreotoxikóza může v extrémním případě způsobit i smrt nemocného. Diagnózu tyreotoxikózy potvrdí laboratorní vyšetření hormonů v krvi pacienta.

Tyreotoxikózu lze úspěšně léčit medikamentózně. Na rozdíl od hypotyreózy ale léčba zřídkakdy vrací stav pacienta na původní úroveň. Tyreotoxikóza často recidivuje i při dodržování léčby. Pokud se nepodaří dosáhnout stabilního zklidnění nemoci po 1 roce léčby, je vhodné definitivní řešení – operace nebo léčba radiojodem. Tento postup je prakticky vždy nezbytný, pokud je příčinou tyreotoxikózy horký uzel, který nelze medikamentózně vyléčit.

Operace je rychlým a spolehlivým řešením tyreotoxikózy, protože štítnou žlázu úplně odstraní a nemoc již nemůže recidivovat. Vzniklý deficit hormonů štítné žlázy je účinně řešen substituční léčbou (viz hypotyreóza). Operační výkon by měl realizovat zkušený operatér, aby se předešlo komplikacím – poranění zvratného nervu (ovládá hlasivky) nebo příštítných tělísek (řídí hladinu vápníku v těle). Pro zlínské pacienty je výhodou, že operace štítné žlázy na vysoké úrovni realizují regionální pracoviště: Nemocnice ATLAS (chirurgické odd.) a Baťova krajská nemocnice (ORL odd).

Léčba tyreotoxikózy radiojodem je na rozdíl od operace šetrnější, neinvazivní. Pacient pouze vypije roztok radioaktivního izotopu jodu, který se pak ukládá ve štítné žláze, ozáří ji zevnitř, čím sníží nadprodukci hormonů. Léčba radiojodem ale vyžaduje delší dobu na vyléčení, nebývá vždy spolehlivě účinná a často je nutné ji opakovat. Pro naše pacienty zajišťujeme tuto léčbu na klinikách nukleární medicíny v Ostravě a Praze.

Nádory štítné žlázy

Nádory štítné žlázy se manifestují jako uzel – uzlová struma. Lze je zjistit buď při vyšetření krku pohmatem, nebo je odhalí sonografické vyšetření. Přítomnost nádoru štítné žlázy se ale nijak neprojeví v běžném laboratorním vyšetření hormonů v krvi. Nádor ve štítné žláze má cca 4-7% populace, ve věku nad 70 let až 46% žen, zhoubných je ale pouze 5 -10% z nich.

Drtivá většina nádorů je tedy nezhoubná a pacienta může ohrožovat především útlakem okolních struktur (především dýchací trubice nebo jícnu), pokud jsou dostatečně veliké. U každého nádoru štítné žlázy by měla být endokrinologickým vyšetřením posouzena možnost zhoubného bujení v něm. Důležitým vyšetřením je v takovém případě tenkojehlová biopsie uzlu se získáním materiálu pro cytologické vyšetření.

Bohužel, žádný lék nedokáže "rozpustit" již narostlý uzel. Jako neefektivní se ukázala i snaha o zmenšení uzlu podáváním hormonů štítné žlázy. Operace je proto klíčovým řešením nádorů štítné žlázy. Operaci indikuji endokrinolog po komplexním vyšetření pacienta, pokud uzel představuje závažnější zdravotní riziko. Ne každý uzel ve štítné žláze je nutno řešit operačním zákrokem. Pokud operace prokáže přítomnost zhoubného nádoru, následuje léčba radiojodem, nebo zevní ozáření krku. Současné léčebné postupy, pokud jsou realizovány včas, dokážou zajistit úplné vyléčení pacienta se zhoubným nádorem štítné žlázy.

Deficit jodu

Nedostatek jodu v potravě se na území ČR projevoval v minulosti zvětšením štítné žlázy (vole, struma), v nejtěžších případech těžkým duševním i tělesným postižením - kretenismem. Po 2. světové válce tento problém u nás řešila lékařská skupina profesora Šilinka. Na její podnět byla v Československu jako v jedné z prvních evropských zemí (mimo alpské země) zahájena celoplošná jodidace kuchyňské soli přidáváním jodidu draselného. Tento krok byl velice účinný a eliminoval nejhorší důsledky jodového deficitu u nás. Na úspěchy profesora Šilinka navázal v devadesátých letech 20. století tým profesora Zamrazila z Endokrinologického ústavu v Praze. Výsledkem jeho práce bylo zavedení jodidace soli pro domácnosti i potravinářský průmysl chemicky stabilním jodičnanem draselným (KIO3) v dávce 42-55 mg/kg. V r. 2004 byly ve světovém odborném tisku publikovány výsledky průzkumu, které prokázaly eliminaci jodového deficitu v ČR podle objektivních mezinárodních kritérií. Až na rizikové skupiny obyvatel (těhotné a kojící ženy) není dnes nezbytné doplňování jodu cestou různých potravinových doplňků, nápojů s obsahem jodu nebo speciálních druhů soli. Právě tyto propagované přípravky (mořská sůl, alpská sůl) obsahují dokonce méně jodu, nežli naše "běžná" kuchyňská sůl.